O nastavení regulace drog s odborníkem Tomášem Sadílkem, který zastupoval Českou republiku i na jednáních EU a OSN v oblasti koordinace drogových politik.
Jak byste porovnal legislativní regulaci závislostí v Česku a na Slovensku?
V Česku nám trvalo téměř 30 let vytvořit drogovou politiku, která je poprvé integrovaná, aby se neřešil alkohol, tabák a hazard zvlášť. Aby šlo o jeden integrovaný proces, který zahrnuje všechny závislosti dohromady – legální, nelegální, látkové i nelátkové. Druhým rozdílem je míra regulace, liberalizace, dekriminalizace a některých trestů.
Proč to trvalo tak dlouho?
U nepopulárních drogových politik platí více než kdekoli jinde, že uděláte krok vpřed a musíte udělat dva kroky zpět. I když přijmete opatření ověřené praxí a vědeckými důkazy, může být politicky a společensky tak nepopulární, že se vytvoří reakce, která způsobí ten krok zpět.
Přitom nejsem fanouškem velkých revolučních změn. Otázkou je, zda bychom měli trestat lidi za to, že si sami pěstují konopí pro vlastní potřebu, a ostatní pak platí náklady vězeňské služby.
V centru Prahy si každý všimne nárůstu obchodů s konopnými a dalšími produkty.
To je přesně důvod, proč je určitá míra regulace lepší než prohibice. Černý trh si vždy najde cestu k lidem. Produkty v těchto obchodech neobsahují THC, takže je nelze vymáhat jako narkotikum. Jsou chemicky ošetřeny tak, že kanabinoidy jsou odstraněny, a místo toho přidávají syntetický psychoaktivní kanabinoid, který ještě není regulovaný. Prodávají je jako sběratelské předměty neurčené ke konzumaci. Nevíme, kam přesně peníze z tohoto prodeje míří, ale často končí v organizovaném zločinu.
Nedávno na Slovensku přibyly mezi zakázané látky HHC, HHC-P, HHC-O. Řešili jste to i v Česku?
V tomto jsme průkopníci, protože jsme přišli se zákonem o psychomodulačních látkách, který vytváří novou kategorii s nižší škodlivostí a menším rizikem závislosti. Tento zákon slouží k tomu, abychom s vysokou mírou regulace mohli lidem nabídnout HHC či kratom, a zároveň zamezit přístupu dětí a mladistvých.
Tyto substance v Česku užívají statisíce lidí, a potřebovali jsme proto legální rámec, aby byly dostupné a bezpečné. Jinak by je lidé hledali na černém trhu, což je nebezpečnější.
Nové látky přicházejí neustále. Jak by legislativa mohla být pružnější?
Právě proto doufáme, že model zákona o psychomodulačních látkách převezmou i další země, zejména v Evropské unii. Tento zákon je napsán tak, aby každou novou látku bylo možné jednoduše zařadit do regulačního rámce a snadno určit její dostupnost.
Do jaké míry určuje regulaci drog Brusel a do jaké míry mají volnost národní státy?
Nelegální drogy nejsou harmonizované, příslušné zákony tedy spadají výhradně do kompetence národních států v rámci EU. Tato agenda spadá pod ministerstva vnitra a spravedlnosti.
Nějaká míra koordinace probíhá skrze akční plán Evropské unie a podobně. Při regulaci tabáku se uplatňuje evropská směrnice, zatímco u alkoholu je situace složitější.
Tabák řeší ministerstva zdravotnictví a zemědělství, alkohol spadá pod zdravotnictví. Regulaci tedy řeší až pět různých platforem, a je škoda, že na evropské úrovni neexistuje integrace.
Prosazujete racionální regulaci závislostí. Jak byste ji vysvětlil?
Jde o regulaci založenou na důkazech a osvědčené praxi, která respektuje realitu světa a způsob života lidí. Není racionální zavírat lidi do vězení za pěstování a užívání konopí pro vlastní potřebu. V České republice užívá konopné produkty tři čtvrtě milionu lidí.
Měli bychom regulovat podle míry škodlivosti na základě vědeckých poznatků, a to jak u nelegálních, tak legálních drog. Například u tabáku by měly být daňově zvýhodněny alternativy, které škodí méně než klasické cigarety.
Typickým příkladem jsou nikotinové sáčky, které Česká republika i Slovensko inovativně zregulovaly. Geograficky je to zajímavé, jde o přenesení takzvané švédské zkušenosti.
Ve Švédsku je přitom nejméně kuřáků v Evropské unii – pod pět procent populace. To je možné díky dostupnosti méně škodlivých alternativ.
Tento rozhovor vyšel 4.12.2024 ve slovenských Hospodárských novinách.